Město Bílina leží v Ústeckém kraji, okrese Teplice, zhruba 90 km severozápadně od Prahy. Město se rozkládá v údolí řeky Bíliny, v půli cesty mezi Mostem a Teplicemi. Počet obyvatel města činí 15 200. Obklopuje ji vrch Chlum, na západě se táhnou svahy vrchu “Kyselkové hory” Kaňkova. Na jihu se vypíná majestátní fonolitová (znělcová) hora Bořeň, která svým vzhledem připomíná ležícího lva a tvoří dominantu širokému okolí.

Historie města Bíliny:

Bílina v roce 1789

Bílina v roce 1789

Název města vznikl z přídavného jména “bílý” (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy odlesněné místo. První písemná zpráva o Bílině je již z roku 993 a pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III. Bílina se poté stala knížecím městem Lobkoviců. Na konci 19. století byla jedním z nejlépe vybavených měst ve střední Evropě. Díky přírodním krásám a lázeňství byla Bílina hojně navštěvována významnými osobnostmi umění a vědy.

Světoznámé zřídelní město Bílina

Zřídla Bílinské kyselky, perly evropských léčivých vod

Bílina je světoznámým zřídelním městem díky Bílinské kyselce a Zaječické hořké vodě.  Oba tyto přírodní léčivé zdroje patří mezi české národní bohatství a po staletí jsou známé po celém civilizovaném světě, jak se o nich zmiňují i první světové encyklopedie. Stáčení těchto původních pramenů probíhá s moderní technologií přímo na původním místě lobkovického průmyslového a obchodního ředitelství zřídel.

Brožurka o Bílině a jejích léčivých vodách z 19. století.

Brožurka o Bílině a jejích léčivých vodách z 19. století.

O léčivých vodách v Bílině se zmiňuje už v první polovině 16. století kronikář Václav Hájek z Libočan. V roce 1712 byly povrchové prameny Bílinské kyselky vyčištěny a přivítaly první hosty. Od té doby je systém jímání stále vylepšován až do současných vrtů o hloubce 200 m. O rozšíření povědomí o lázních se zasloužili mnozí významní odbornící. Nejvíce ale lobkovický dvorní rada, geolog, balneolog a lékař František Ambrož Reuss (1761–1830) – český lékař, balneolog, mineralog a geolog, který potvrdil účinnost bílinské léčivé vody. Jeho syn August Emanuel Reuss (1811–1873) – česko-rakouský přírodovědec, paleontolog pokračoval ve vědecké práci při studiu lékařského využití Bílinské a Zaječické vody. Oběma pak občané města Bíliny vybudovali z obecní sbírky v 19. století velký památník, který tvoří dominantu lázeňského centra Bílina.

Lékaři od počátku doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při nemocích ledvin a močových cest, zejména při výskytu kamenů i písku, také při revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii. Po celé období Rakousko-Uherska a socializmu byla Bílinská kyselka používána jako nápoj v nemocnicích a ochranný nápoj v těžkém průmyslu. O fenomenální rozšíření ve sverských zemích se zasloužil jeden z otců světové chemie, J. J. Berzelius, který věnoval bílinským lázním několik svých odborných prací.

První česky tištěná encyklopedie hovoří o Bílinské takto:

První česky tištěná encyklopedie hovoří o Bílinské takto:

Ve 2. polovině 18. století se začala Bílinská voda označená kvůli obsahu perlivých bublinek kysličníku uhličitého jako “kyselka”, stáčet do hliněných džbánků a rozvážet do celého světa. Obchody rychle vzkvétali díky jejímu užívání v lázeňských Teplicích. Významní hosté vyhlášených lázní Teplice brzy rozšířili slávu Bílinské kyselky do celého světa a ta byla brzy označena za královnu evropských alkalických léčivých pramenů.

Zaječická hořká voda, nejčistší hořkosolný pramen světa

V roce 1726 popsal doktor Bedřich Hoffman nově objevené hořké léčivé prameny u Sedlece. Ty byly pro celý svět dlouho hledaným nalezištěm náhrady za univerzální projímadlo, hořkou sůl. Tento nejčistší hořkosolný pramen světa, známý jako Sedlecká , inspiroval vznikající obor farmacie. Takzvané “sedlecké prášky” se vyráběly od Nového Zélandu až po Irsko. Tyto dva bílé prášky balené společně měly napodobovat známé produkty známého zřídelního města Bílina. Byly to ale jen padělky.

1725 - B. Hoffmann oznamuje světu objevení Zaječické (Sedlecké) hořké vody.

1725 – B. Hoffmann oznamuje světu objevení Zaječické (Sedlecké) hořké vody.

V 19. století se lázně rozrůstaly, byl postaven rozsáhlý park a později v pseudorenesančním stylu i velký lázeňský dům, léčily se zde nemoci horních cest dýchacích. Po 2. světové válce byly lázně znárodněny a za socializmu pojmenovány podle Julia Fučíka. Kvůli špatnému ovzduší v oblasti již dále nebylo možno zde léčit nemoci dýchací a lázně se opět přeorientovaly na pomoc po operacích žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a jeho okolí nebylo udržováno a časem pustlo.

V 70. letech Bílina získala statut lázeňského města, a to předznamenalo nový rozvoj lázní. Park byl zrekonstruován a pro hosty byl postaven minigolf, léčilo se zde až 3 000 pacientů ročně, jimž ovšem neprospívaly exhalace blízké elektrárny ani celkové znečištění severočeského regionu.

Ředitelství zřídel BÍLINA

Ředitelství zřídel BÍLINA

Po roce 1989 získala rodina Lobkowitzů lázně Kyselka v restituci a došlo k rozdělení areálu na stáčírnu minerální vody a lázní. Nyní se životní prostředí okolí lázní trvale zlepšuje a vyhlídky jsou díky útlumu těžby a odsíření elektráren velmi pozitivní. Zřídelní budovy jsou nyní plně rekonstruovány a moderní výrobní závod distribuuje bílinské přírodní léčivé zdroje na tuzemské a světové trhy, kde město Bílina velmi dobře reprezentují.

Bořeň (539 m n.m.):

Hora Bořeň je bezpochyby největší dominantou města Bíliny, od kterého je vzdušnou čarou vzdálen pouhé 2 km. Jeho silueta s téměř kolmo vzhůru stoupajícími křivkami je svým tvarem zcela unikátní nejen pro oblast Českého středohoří, ale v rámci celé České republiky vůbec. Tato siluetu několikrát při svém pobytu v Bílině zvěčnil i J. W. Goethe. A. v. Humboldt označil výled z Bořeně za jeden z nejzajímavějších na světě.

Přestože hora sama o sobě leží mimo správní hranici chráněné krajinné oblasti, náleží po právu k nejvýznamnějším symbolům Českého středohoří. Díky svému mohutnému a strmému skalnatému tvaru má návštěva Bořně co nabídnout. A to hned v několika oblastech: Nádherný kruhový výhled na hradbu Krušných hor, České středohoří, město Bílinu s radovesickou výsypkou, podkrušnohorskou pánev, nebo na vzdálené Doupovské hory láká řadu turistů. Ti nepochybně ocení i četné skalní útvary v podobě skalnatých hřebenů, vysokých skalních stěn, samostatně stojících skalních věží, kamenných sutí a skalních rozsedlin.

Není proto s podivem, že je Bořeň již od počátku 20. století také nejoblíbenějším horolezeckým terénem v širokém okolí. Až 100 m vysoké skalní stěny umožňují dokonce výstupy vysokohorského rázu, horolezecký výcvik zde lze provádět v létě i v zimě. Bořeň ale není svou jedinečností atraktivní jen z pohledu člověka, jeho geologická stavba nabízí domov řadě unikátních druhů rostlin a živočichů. Také proto byla oblast Bořně o celkové rozloze 23 ha prohlášena v roce 1977 národní přírodní rezervací.

Lesní kavárna Caffé Pavillon, lidově “Kafáč”:

Proslulá lesní kavárna, kopie švédského hotelu a připomínka počátku slávy Bílinské ve skandinávii (Díky práci J. J. Berzelia)  stála původně na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 a v následujících dvou letech byla postavena na nynějším místě, kde se stala nedílnou součástí bílinského lázeňského parku. Lesní kavárna byla a je oázou klidu.

Sportovní zařízení:

Koupaliště:

V areálu najdete kurt na plážový volejbal, hřiště na nohejbal, betonový stůl na stolní tenis, hřiště na pétanque. Sportovní potřeby jsou k zapůjčení na recepci. Bez dalších příplatků jsou k dispozici návštěvníkům nafukovací vodní atrakce a tobogan. V roce 2012 byla vybudována nova plocha kolem bazénu s povrchem z plastbetonu, která nahradila staré, soustavně se odlupující dlaždice. Návštěvníci koupaliště mohou využít nových ukládacích skříněk s mincovními bezpečnostními zámky, které snadno pojmou střední batoh nebo plážovou tašku. Koupaliště je otevřeno každý den od 10:00–19:00 hodin.

Muzeum léčivých vod a mineralogie:

V hlavní budově ředitelství zřídel se nachází Infocentrum a muzeum mineralogie, těžby a obchodu s přírodními léčivými vodami. Zřídelní závod pořádá pravidelné exkrurze s vyučováním pro školy, odbornou veřejnost i turisty. Konferenční sál je také k dispozici pro celodenní školení užívání přírodních léčivých zdrojů.

Tenisové kurty:

Každý rok v druhé polovině dubna se návštěvníkům otvírají tenisové kurty v Bílině. V sezóně je otevírací doba dvorců od 08:30–20:30 hodin. Návštěvníci si dvorce mohou zarezervovat, využít můžete i možnost vyplétání tenisových raket. Tenisové kurty naleznete na adrese: Kyselská 410, Bílina.

Minigolf:

Zažít zábavu, ale i odpočinek můžete při návštěvě minigolfu. Provozní doba minigolfu je v období do 30.06.2015 následující: pondělí až pátek 14:00–19:00 hodin, sobota a neděle 10:00–19:00 hodin –minigolf naleznete na adrese: Kyselská 411, Bílina.

Zimní stadion:

Od roku 2001 se Bílina těší ze zastřešeného zimního stadionu. Ten využívají převážně mládežnické kategorie. Sportovní vyžití zde nalezne i veřejnost. V průběhu sezóny od září do března několikrát v týdnu probíhá veřejné bruslení. Hodiny tělesné výchovy zde tráví i děti z mateřských a základních škol. Převážně večerní hodiny patří neregistrovaným hokejistům.

Sdílej: